VÁCLAV NECKÁŘ

@

Václav Neckář se narodil 23.října 1943 v Praze na Žižkově. Oba jeho rodiče byli divadelníci a i on sám začal brzy účinkovat na scéně Státního divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem. Studoval na střední všeobecně vzdělávací škole, ale také hru na klavír a zpěv. Později se ve zpěvu zdokonalil u profesora Karenina ( mimo jiné u něho začínal i Zlatý slavík Karel Gott ). Václav dělal čtyřikrát přijímací zkoušky na DAMU, avšak marně. Od září 1962 byl hereckým elévem a na půl úvazku osvětlovačem v Divadle pracujících v Mostě. V březnu 1964 udělal konkurz do divadla malých forem Alfa v Plzni, kde se seznámil s Bohuslavem Ondráčkem, Janem Schneidrem a Martou Kubišovou. V plzeňském rozhlasu natočil asi 40 písní převážně v angličtině. Jeho první nahrávkou byla píseň B.Ondráčka a J.Schneidera „Jen tak“.

V září roku 1965 přešel za Martou Kubišovou do pražského divadla Rokoko, kde se seznámil i s Waldemarem Matuškou, Karlem Štědrým, Helenou Vondráčkovou, Zdeňkem Rytířem (baskytaristou skupiny „Mefisto“ ) a později i s Otakarem Petřinou. Roku 1965 již vznikl Vaškův první gramofonový hit Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě, po kterém následovaly další, stejně tak úspěšné skladby, jako např. Ze soboty na neděli, nebo Ša-la-la-la-li a Stín katedrál. V divadle Rokoko účinkoval v představeních Čekání na slávu, Listy důvěrné a Filosofská historie (písničky z tohoto období zaznamenalo album Zpěváci divadla Rokoko 60.let).

Václav Neckář byl mimochodem i u toho, když režisér Jiří Menzel hledal herce pro hlavní roli ve filmu Ostře sledované vlaky a Vašek ideálně ztělesňoval jeho představy o železničáři Miloši Hrmovi. Tento film získal Oscara a Václav Neckář se stal filmovou hvězdou. Díky vynikajícímu výkonu dostal Vašek i další filmové nabídky. Zahrál si ve filmech Soukromá vichřice, Ta naše písnička česká, Kulhavý ďábel, Kolonie Lanfieri a Skřivánci na niti a další.

V roce 1968 s Helenou Vondráčkovou ztělesnil hlavní role v hudební pohádce Šíleně smutná princezna. To už měl však za sebou dvě úspěšná profilová alba a odchod z divadla Rokoko. B.Ondráček a Z.Rytíř zakládají 1.listopadu roku 1968 s Václavem, Martou a Helenou trio Golden Kids ( Zlaté děti – „kůzlata“ ). V orchestru Golden Kids hráli mimo jiné i Zdeněk Rytíř, Ota Petřina, Petr Hejduk, Miloš Svoboda Petr Formánek a dechová sekce TOČRu. Dirigovali ho střídavě Bohuslav Ondráček s Josefem Vobrubou. Trio Golden Kids však existuje pouhých 15 měsíců. Z této spolupráce vznikly dvě LP desky, spousta společných a úspěšných nahrávek a několik koncertních programů, Music Box No.1 a Micro Magic Cirkus. Poslední, Music Box No.2 již nesměl vyjít na desce. Marta Kubišová dostala totiž na počátku roku 1970 definitivní zákaz. Vašek s Helenou se rozhodli pokračovat ve zpívání sami a dělili se spolu o orchestr Golden Kids při pár koncertech, což jim však moc nevyhovovalo. O dva roky později pro Václava Neckáře Zdeněk Rytíř, Ota Petřina, Hanuš Bunzel (Manažer) a jeho bratr Jan založili skupinu Bacily, jejíž název vznikl podle úspěšné písničky Doktor Dam di Dam, neb textař Zdeněk Rytíř tvrdil, že takový doktor musí mít co dočinění s bacily. A tak Václav Neckář ukončil své velice plodné období s „Mefistem“, orchestry Karla Vlacha, Václava Hybše a TOČR, s nimiž natočil nádherné písničky, které měly značný úspěch. Jmenujme z nich alespoň některé: Lékořice, Massachusetts, Ša – la – la – la – li, Stín katedrál, Čaroděj dobroděj, Svatovítský chrám nebo Spěchám.

Jeden z hlavních členů skupiny Bacily Ota Petřina začal spolu s Vaškovým dvorním textařem Zdeňkem Rytířem budovat kvalitní a rozsáhlý repertoár, za zmínku stojí např. písně Perla, Kosmické děti nebo Křižovatky. Druhá polovina 70.let je označována u Václava Neckáře jako „přemýšlivější etapa vystupování“. O tom svědčí spousta koncertních programů, plná ohňostrojů a světelných efektů, např. Planetárium, které vyšlo v roce 1977 jako dvojalbum. Před Planetáriem předcházela však ještě album Tomu, kdo nás má rád, které bylo vyznamenáno titulem Bílá Vrána časopisu Mladý svět jako nejlepší deska roku 1975.Václav Neckář vsadil na civilně angažovaná témata a udělal dobře. V televizi začaly vznikat i jeho vlastní recitály, např. Nejsem gladiátor nebo Podej mi ruku a projdem Václavák. Václav Neckář vsadil i na přirozenou změnu svého zpěváckého typu. Rošťácké a rozverné songy začaly pozvolna nahrazovat hloubavé balady ( Kdo vchází do tvých snů, má lásko, Neusínej, Nautilus, Suzanne a jiné ). Václav Neckář byl i ozdobou festivalů Bratislavská Lyra a Děčínská kotva. kde zabodoval s písněmi Tvým dlouhým vlasům (J.Neckář/Z.Rytíř) či My to spolu táhnem dál (B.Ondráček/E.Krečmar). V roce 1978 zvítězil v polských Sopotech s písničkou Ten chléb je tvůj i můj (J.Brabec/M.Prostějovský). V jeho repertoáru se však objevovaly i písně, které samy o sobě nebyly tak výrazné, ale v kontextu určitého projektu působily jako nepostradatelný kamínek pestré mozaiky, např. již zmiňované Planetárium. V kročení do let osmedástých přineslo další hity jako Mýdlový princ, Chci Tě líbat, Mademoiselle Giselle nebo Na to mi nezbyl čas. V roce 1982 vzniklo dokonce i trojalbum Příběhy, písně a balady, které bylo ověnčeno zlatou deskou společnosti Supraphon.

Přelom 70. a 80. let lze označit za Neckářův umělecký vrchol. Jeho další alba již nebyla tak úspěšná a dodnes nejsou ve Vaškově diskografii příliš známá, viz. Atlantida 99 nebo Pod komandem lásky. Dovedl se však přerodit ve zpěváka písní hlubšího záběru a tím překonat bariéru, která mu jako stárnoucímu muži skoro neodvratně hrozila. Po roce 1989 a pádu železné opony založil se svým bratrem hudební vydavatelství Ne a Ne Records, které vydalo výběr Časy se mění a účinkovali na něm kromě Vaška i jiní čeští interpreti, kteří se skupinou Bacily za léta jejich existence zpívali. 90. léta nepřinesla již žádné nové Vaškovo profilové album, pouze výběry Jak ten čas letí a Zlatej Vašek a několik reedicí jeho starších alb. Došlo dokonce i ke znovu vzkřísení tria Golden Kids, i to však nemělo dlouhého trvání. Se vstupem do nového tisíciletí však přišel i Vaškův comeback. Jeho desky se úspěšné prodávaly a album Zlatej Vašek dostalo i zlatou desku. Koncertní haly byly vyprodané a publikum chtělo slyšet znovu Vaškovy velké hity, na které nikdy nezapomnělo. V listopadu 2002 však přišla nečekaná rána. Václava postihla mozková příhoda. Řada jeho koncertů a vystoupení musela být odložena a Vašek musel zpívání přerušit. V roce 2004 se velkolepě vrátil před publikum vyprodané pražské Lucerny. Rok 2005 byl ve znamení vydání po 17 (!) letech nového řadového alba. Titulní písnička CD OČI KONÍ se držela po 40 týdnů na vrcholu oficiální hitparády ČRO 1- Radiožurnál.

V prosinci 2005 uzavřel „Turné Oči koní 05″ znovu před vyprodanou Lucernou.

Na jaře 2006 Supraphon vydal exkluzivní 2CD s výběrem největších hitů jeho výjimečné, hvězdné dráhy.

Rok 2011 a ústřední písnička „Půlnoční“ z filmu Alois Nebel vrací Václava Neckáře s obrovskou silou rovnou na vrchol. V tomto roce vstupuje do Dvorány slávy, píseň mu přinesla prvenství v kategorii skladba a videoklip roku.

V dubnu 2012 vydal Václav Neckář nové album „Dobrý časy“- deset převážně baladických písniček autorské dvojice Jaromíra Švejdíka a Dušana Neuwertha. Album se stalo v krátké době „platinové“.

V říjnu 2013 vychází ve vydavatelství Supraphon Největší hity (1965 – 2013).

V listopadu 2014 vychází vůbec první Václavovo vánoční album pojmenované Mezi svými. Vzniklo v produkci Dušana Neuwertha a Václavova bratra Jana a nenajdete na něm jedinou koledu nebo vánoční standard, „jen“ původní písně psané Václavovi přímo na tělo. Václav Neckář velmi intenzivně koncertuje se skupinou Bacily.

Talks